Rozmarýn lékařský nazývaný též rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis) je stálezelená rostlina z čeledi hluchavkovitých keřovitého vzrůstu. Jméno této silně aromatické rostliny pochází z latiny. Rozmarýn byl odjakživa typickou rostlinou do květináče. Daří se mu dobře na okně a na balkóně, potřebuje světlé, teplé a slunné místo a kyprou humusní zem. Protože se dá rozmarýn jen těžko pěstovat ze semen, měli bychom hned na jaře zakoupit sazenici. (Rozmarýn potřebuje velký květináč, aby jeho kořeny měly dost místa.) Rozmarýnem se koření už odpradávna. Používá se buď samotný nebo jako součást provensálského koření.  Aromaticky voní a chutná mírně ostře a kořenně hořce.  Jako koření se užívají listy jehličkovitého vzhledu, sušené i čerstvé, celé i drcené či jemně mleté. Pomáhá lepšímu trávení, vylučování žluči a moči, proti nadýmání, při nízkém krevním tlaku. Je třeba opatrnosti, může ve velké množství zdraví škodit. Kořeníme jím vždy velmi opatrně, a to hlavně pokrmy z ryb, zvěřiny, ale i rajčatovou polévku, telecí, skopové i jehněčí maso. Zcela osobité aróma dodá rozmarýn např. hovězímu guláši, bramborovým pokrmům, ale i uzeninám a grilovanému masu. Někdy stačí vhodit jenom několik jehlicovitých lístků přímo do grilu, mezi řeřavé uhlíky, maso se tím jemně ovoní. Charakteristickou vůni rozmarýnu tvoři bohatý obsah éterických olejů, které posiluji krevní oběh a působí i na prokrvení tkáně. Lidé už také odnepaměti věřili tomu, že rozmarýn posiluje srdce. Antické Řekyně, které přicházely do chrámu žádat bohyni Afrodité o krásu a lásku, zdobily její sochy věnci z rozmarýnu. Nezůstávalo však jenom při zdobení soch. Řekyně prý také rozmarýn přimíchávaly svým manželům do vína. Předpis na rozmarýnové víno se zachoval až do dnešních dnů. (V některých zemích je prý toto víno doporučováno a prodáváno v lékárnách dodnes.)

Zdroj: Wikipedia, Sešity domácího hospodaření 1988

Foto: Wikimedia Commons, Autor: Garitzko