Opět jsem emailem dostal nějaké ty rady, tak vám je zde také poskytnu. Stáhnout dokument WORD.

Recepty vždy po ruce

Kam s nimi?

Jednoduché řešení se nabízí, když na vnitřní stranu kuchařské knihy nalepíme papírovou dopisní obálku a do ní napsané papírky

s recepty budeme zasunovat.

Budou nejen dobře a rychle uložené, ale také vždy při ruce.

Koláč – díry v těstě

Někdy až nechtěně velké díry ve struktuře koláče se obvykle vytvoří tehdy, když použijeme příliš velké množství kypřícího prášku, který není v těstě dokonale rozmíchán. Proto bychom měli dodržovat zásadu, že kypřící prášek budeme s moukou promíchávat vždy samostatně a teprve až je důkladně promíchán, vše spojíme s ostatními přísadami.

Jak zvýraznit chuť máku

Mák bude mít daleko výraznější chuť, kdy ho před použitím necháme lehce orestovat

a teprve pak ho použijeme k ostatním přísadám.

Teprve orestováním se chuť máku dokonale

a plně rozvine a i jeho aroma je daleko výraznější.

Máslo – jak ho snadno vyšlehat do pěny

Do pěny půjde máslo nebo i rostlinný tuk utřít velice snadno a rychle, když k nim přidáme na špičku nože trošku mouky.

Máslo – co dělat, když je moc tvrdé

Příliš tvrdé máslo, které jsme zapomněli včas vyndat z místa skladování, dokážeme velmi rychle zpracovat tam, že jej napřed nahrubo do misky nastrouháme, a pak už jen celkem rychle rozetřeme doměkka.

Máslo – co dělat, aby se nepřepalovalo

Pokud rozehříváme na pánvi máslo, přidáme

k němu na špetku nože soli nebo k němu přilijeme trošku rostlinného oleje.

Máslo se pak při vyšších teplotách nebude tak přepalovat a také nebude tolik prskat.

Máslo – jak ho ochutit

Jeho složení je velice jednoduché a výroba není nikterak pracná:

120 g másla necháme náležitě změknout a pak utřeme se solí, najemno nakrájenou,

asi ½ cibulky, nejlépe červené s přidáním jemně nasekaných bylinek například pažitky, kerblíku, oregana a tymiánu, případně zelené petrželky.

Důkladně promícháme, přendáme na alobal

a vytvarujeme úhledný váleček, který pevně zabalíme a uložíme do chladna ztuhnout. Bylinkové máslo můžeme použít na maso stejně jako na přílohy.

Ke steakům je nejlepší použití česnekového másla.

To si připravíme z 5 stroužků česneku, které oloupeme a lisem na česnek prolisujeme. Česnekovou pastu smícháme s 250 g másla. Okořeníme pepřem a vše zabalíme do fólie, vytvarujeme do svého oblíbeného tvaru, například koule, kvádříku apod. a necháme vychladit.

K drůbeži se velice dobře hodí máslo smíchané s troškou kari kořením. Změklé máslo smícháme s troškou kari koření, zformujeme do roličky a dáme zatuhnout do chladna.

Máslo – jak ho uskladnit

Máslo snadno přejímá vůni svého okolí, proto před jeho uložením ho vždy dobře zabalíme nebo dáme do uzavřené nádoby.

Máslo musíme trvale skladovat v chladu, stačí mu však nejteplejší přihrádka naší lednice nebo spíže, hlavně když ho máme k potíraní bílého pečiva a to proto, aby nám šlo snadno a dobře roztírat.

Máslo, které jsme si vzali s sebou do přírody na delší dobu, nebo v domě vypnuli elektřinu a máme o něho obavy, uskladníme do slané vody. Převaříme slanou vodu, necháme ji vychladnout a pak do ní máslo zcela ponoříme a uložíme na nejchladnější místo.

Hrůza, zjistili jsme, že nám máslo žlukne!

Nic však není tak horké a nic není ztraceno. Máslo rozpustíme a jakmile zapění, přidáme

k němu opečenou kůrku chleba.

Žloutky – jak je uskladnit

Žloutky, které dnes již nebudeme potřebovat, můžeme uložit do ledničky, zalité troškou vody nebo ještě lépe oleje.

Můžeme je také přidat do hotové omáčky, která se tak zjemní. Pozor, omáčka se nesmí vařit, aby se nám žloutek nesrazil.

Bílek

Pokud potřebujeme k dalšímu použití pouze bílek, propíchneme vejce na obou koncích, postavíme na skleničku a necháme bílek samovolně odkapat.

Oba propíchnuté konce zalepíme například samolepící páskou z PE a uschováme do lednice, kde vejce se žloutkem vydrží i několik dní.

Vejce – jak ho nahradit

V těstě lze syrové vejce nahradit vařeným strouhaným bramborem. Do sekané také můžeme místo vajec použít nastrouhané syrové brambory.

Vejce – co dělat, když jsou prasklá v obalu

Když si koupíte vajíčka v papírovém standardním obale a některé je prasklé

a přilepené k obalu, navlhčete obal ze spodní venkovní strany, vejce pak vyndáte bez dalšího poškození.

Sníh – jak ho vyšlehat

Chceme-li mít jistotu, že sníh zaručeně dobře ušleháme, musíme použít jen čerstvá vejce. Pokud ovšem nemáme záruku o jejich stáří, raději před šleháním přidáme na každé vejce jednu lžičku studené vody.

Bílky se našlehají nejlépe při pokojové teplotě, proto si vajíčka z lednice musíme vyndat včas, nejlépe asi jednu hodinu před použitím.

Jinak bílky musíme šlehat bez přestání, až na požadovanou hustotu, jinak zvodnatí a už je neušleháme.

Sníh z bílků budeme mít rychleji ušlehaný, když do něj přidáme špetku soli, ta totiž vstřebá do sebe veškerou mastnotu, kterou bílek obsahuje.

Jednou z podmínek však je, že bílek nesmí obsahovat ani malinko žloutku.

Navíc šlehací nástroje, metly apod. musí být vždy naprosto čisté, bez jakékoliv mastnoty

a hlavně chladné, proto je nikdy během šlehání neoplachujeme teplou vodou, ale vždy jen studenou.

Bílky budeme raději šlehat vždy v širší a větší míse, než ve vysokém poháru, protože aby byl sníh krásně nadýchaný, potřebuje mít při šlehání dostatek prostoru.

Čím budeme mít sníh tužší,tím také budeme mít i koláč kypřejší.

Tuhost ušlehaného sněhu si můžeme provést sami a to řezem. Tu správnou konzistenci bude mít sníh, když po říznutí nožem zůstane ve sněhu zřetelný otevřený řez a sníh se nebude bortit.

Šlehačka – jak ji správně vyšlehat

Často se stává, že šlehačka za normálních okolností při šlehání nechce ztuhnout. Pokusíme se proto o nápravu tím, že do ní za stálého šlehání nasypeme ztužovač a dál šleháme až do úplného ztuhnutí.

Když nemůžeme přijít na to, že i když použijeme všechny předepsané přísady

a například i ztužovač, šlehačka se stále ne a ne do tuha ušlehat.

Pak náš problém zcela určitě bude v tom, že jsme ke šlehání použili nádobu, na jejíž stěně jsou zachyceny nepatrné zbytky mastnoty. Bude to pro nás poučení pro příště, že ke šlehání musíme používat pouze dokonale odmaštěné a naprosto čisté nádobí.

Tuk – co dělat, aby se při smažení nepřipaloval

Při smažení masa, ryb a pod. se nám tuk nebude připalovat, pokud do něj po jeho rozpálení, vložíme několik koleček mrkve nebo pár plátků syrových brambor.

Vejce natvrdo – rychlé loupání

Natvrdo uvařená vejce se budou daleko lépe loupat a slupka se snadno odstraní loupáním pod tekoucí studenou vodou.

Bílek – co dělat, aby nezměnil barvu

Aby nám vařený bílek nezešedl a uchoval si svoji přirozenou bílou barvu, pokapeme ho trošičku citrónovou šťávou.

Rozbité vejce na podlaze

Rozbité vejce na podlaze není jistě nic příjemného, zvláště proto, že se z ní velice těžce odstraňuje.

Když je však trošku posolíme, stáhne se tak,

že půjde daleko snáze setřít do papírové kuchyňské utěrky.

Vývar – jak ho odmastit

Pokud spěcháme, sebereme mastná oka plochou velkou lžící nebo na povrch vývaru položíme silně savý kuchyňský papír a tím odejmeme tukový povlak.

Nebo do vývaru vhodíme několik kostek ledu

a jakmile k nim mastnota přilne, vyjmeme je. Máme-li více času, necháme vývar vychladnout. Tuk vyplave na povrch, ztuhne a bílá tuková vrstva se pak dá snadno odebrat vidličkou.

Vývar – co dělat, když je zakalený

Do vroucího vývaru vložíme 1 – 2 rozšlehané bílky a za stálého míchání je necháme srazit. Bílky pohltí částečky kalu a vyplavou na povrch. Nakonec vývar přecedíme.

Nebo:

V hrnci rozmícháme 2 bílky, asi 10 kostek ledu, trochu nasekané polévkové zeleniny, 1 bobkový list a několik zrnek pepře, přilijeme studený vývar a za stálého míchání vaříme na velmi mírném plameni asi 20 minut. Pak přecedíme.

Játrové knedlíčky – falešné

Falešné játrové knedlíčky do polévky se dají udělat místo z jater z „játrovky“ a to tak, že do ní přidáme sůl, pepř, hrubou krupici a vajíčko.

Kapání bez chuchvalců

Kapání do polévky bude vláčné a nebudou se nám tvořit chuchvalečky, když při jeho přípravě přidáme do mouky trochu soli.

Bramborové knedlíky – aby se nesrazily

Může stát, že se nám bramborové knedlíky srazí.

Stává se to tehdy, když pára z knedlíků nemá kudy uniknout. Proto, když dovařené knedlíky vyndáme z hrnce, ve kterém se vařily, ihned je několikrát na různých místech propíchneme vidličkou, aby z nich pára měla kudy uniknout.

Bramborová kaše – aby byla pikantnější

Bramborovou kaši, aby nechutnala stéle stejně, můžeme chuťově občas obnovit.

Do hotové kaše můžeme vmíchat trošku pikantní hořčice nebo nastrouhaného křenu. Výsledek bude až překvapivý a chuťově velice originální.

Bylinková sůl

Bylinkovou sůl si můžeme namíchat sami.

Do větší misky si nasypeme mořskou nebo alpskou sůl, smícháme ji se sušenými bylinkami, například s bazalkou, saturejkou, nebo oreganem (podle vlastní chuti a fantazie). Nakonec vše dostatečně promícháme

a naplníme mlýnek na sůl. Bylinkovou solí si můžeme dochutit nejen sýry, ale třeba jen krajíček chleba.

Bylinková sůl – jak ji vyrobit II.

Bylinkovou domácí sůl si můžeme připravit

i takto:

celer, mrkev, pórek, kořeněnou petržel a různé bylinky, které běžně používáme v kuchyni, najemno nasekáme a krátce podusíme

v olivovém oleji.

Takto připravené bylinky budeme považovat za 2/3 množství, do toho přidáme přibližně chybějící 1/3 soli. Hotovou bylinkovou sůl přendáme nejlépe do uzavíratelné sklenice,

ve které ji pak i skladujeme v ledničce.

Čerstvé bylinky – jak zvýraznit jejich chuť

Aby nám v jídle co nejvíce voněly čerstvé, zelené bylinky (jako například petrželka, pažitka či rozmarýn), měly bychom je před jejich použitím orestovat na kousku másla nebo několika kapkách olivového oleje.

Takto upravené čerstvé zelené bylinky budou také výborně chutnat i v zeleninových salátech. Zkušenosti s užitím bylinek v kuchyni jsou takové, že například tymián nebo rozmarýn dokáží rozvinout svoji výraznou chuť již při vaření, zatímco citlivou bazalku či kopr musíme přidávat do pokrmů až těsně před podáváním.

Sušené bylinky – jak zvýraznit jejich chuť

Sušené bylinky bychom měli před jejich použitím napřed pokapat olivovým olejem

a krátce orestovat, stačí 2 minutky.

Takto upravené mohou stejně dobře sloužit do všech pokrmů jako bylinky čerstvé.

Bazalka – jak ji uskladnit

Dobře očištěnou a opranou čerstvou bazalku nasekáme a promícháme s utřeným česnekem, strouhaným tvrdým sýrem, solí a olivovým olejem. Touto směsí naplníme kelímek

s víčkem a necháme zamrazit.

Rajčata – co s nezralými plody

Do obchodů se často dodávají ještě nedozrálá rajčata z obavy, aby během transportu nepřezrála.

Nemáte-li možnost koupit jiná, vložte plody do papírového sáčku s jablkem nebo zralým červeným rajčetem.

Sáček dejte na tmavé teplé místo, rajčata během několika dnů dozrají.

Optimální teplota na skladování červených rajčat je 14 – 16 °C, u nezralých rajčat by mohla nízká teplota narušit proces dozrávání, takže potřebují teplotu vyšší (18 – 30 °C).

Zelí – aby nebylo při vaření cítit

Zelí vařte zpočátku bez pokličky, tak vyprchají čpavé látky.

Hrnec ještě můžete přikrýt čistou utěrkou namočenou do silné octové vody, aby váš byt nebyl zelím cítit.

Ocet se přidává i do vody při vaření červeného zelí, aby si zachovalo barvu.

Květák – co dělat, aby nezežloutl

Pokud jsme zakoupili květák již poněkud nažloutlý, dáme ho vařit do vody, do které přidáme trošku mléka.

Svoji nažloutlou barvu rovněž ztratí a bude po uvaření opět krásně přirozeně bílý, když do vody dáme něco málo cukru.

Aby květák neztratil při vaření svou bílou barvu, musíme do vody, v níž se bude vařit, přidat trošku citrónové šťávy.

Aby květák získal výraznější chuť, vhodíme

k němu při vaření i několik zelených květákových listů.

Jíška (zásmažka)

Základním pravidlem přípravy jíšky je, že ji vždy připravujeme z tuku a hladké mouky.

Na každé dva dekagramy tuku počítáme zhruba s jednou lžící mouky a pro její dokonalou hladkost ještě s půl lžící studené vody nebo zchlazeného vývaru, z něhož jsme předem sebrali tuk.

Jíška – bílé omáčky a polévky

Do bílých polévek a omáček připravujeme jíšku světlou, rozpuštěním (ne přeškvařením) másla

a po jeho rozpuštění přidáváme hladkou mouku, krátce zamícháme a hned ředíme vodou nebo vývarem.

Připálené jídlo

Vše, co je ještě z připáleného jídla k použití, přendáme do jiného hrnce a k tomu přidáme krajíček chleba a vše znovu povaříme.

Chléb nám výborně nasaje veškerou připálenou chuť.

Maso – jak ho nakrájíme na tenko

Ať už máme hovězí maso, libové vepřové nebo jen tuňáka, všechna masa snáze nakrájíme, pokud je necháme nějakou chvíli odležet

v mrazícím boxu. Díky ztuhnutí je pak velmi snadno nakrájíme na opravdu velmi tenounké plátky.

Mleté maso – vydrží déle

Mleté maso nám déle vydrží čerstvé, pokud je prosolíme.

V zásadě však platí co nejrychlejší zpracování.

Mleté maso – lépe se spojí

Mleté maso se nám krásně a lépe spojí,

pokud do něj při jeho přípravě přidáme syrový najemno nastrouhaný brambor nebo 2 lžíce kysané smetany.

Hovězí mleté maso – nebude suché

Aby bylo hovězí mleté maso uvnitř šťavnatější, můžeme k němu přidat na drobné kostičky nakrájenou slaninu.

Mleté maso – čím ho nastavit

Do mletého masa můžeme přidat mouku,

nebo přidáme vařené brambory.

Ty však musíme nastrouhat na velmi jemném struhadle, vetší kousky by se těžko zpracovávaly. Ušetříme asi polovinu surovin

a na výsledné chuti to určitě znát nebude.

Sekaná – aby byla šťavnatější a nerozpadala se

Šťavnatější a chutnější sekaná bude tehdy,

když k ní kromě v mléce lehce máčených rohlíků přidáme menší množství minerálky. Když do sekané před pečením vmícháme trochu bramborové moučky, nebude se nám rozpadat.

Šunka – co dělat, když je tvrdá

Pokud máme starší zbytek šunky již tvrdý, tuhý a příliš slaný, dáme ho na chvíli do mléka,

kde se dokonale vzpamatuje a bude opět skvěle chutnat.

Kuře – jak ho naporcovat

Dělá se to jednoduše:

kuřátko položíme prsy nahoru, stehna se od sebe a trupu oddálí a oddělí se v kloubech. Nožky pak rozdělíme v kloubech na spodní stehýnka a horní stehna.

Následuje podélné rozříznutí celého trupu. Prsíčka se rozříznou šikmo tak, aby vznikl vždy jeden díl bez křídla a druhý s křídly.

Kuře – pečené pěkně dozlatova

Aby se nám kuře upeklo krásně dozlatova a jeho kůrčička byla příjemně křupavá, potřeme je na celém povrchu ještě před pečením sladkou smetanou.

Pečené kuře bude mít krásně zlatou barvu, pokud do tuku, kterým kuře podléváme, přidáme malé množství mleté kurkumy.

S křupavou kůrčičkou a kořenovou vůní a chutí bude kuře tehdy, když kůži posypeme kari kořením.

Kuře pečené s novou příchutí

Před pečením opatrně nadzvedněme kůži na prsou kuřete a zasuneme pod ni několik plátků citrónu nebo pomeranče.

Poté kuře potřeme olejem, okořeníme a dáme péci do trouby. Takto připravené kuře bude mít maso se zvláštní chuťovou příchutí a zůstane krásně a bohatě šťavnaté.

Drůbež – nádivka

Nádivka nesmí být uvnitř drůbeže příliš napěchovaná. Kuřecí nebo i ostatní drůbeží maso se spéká, ale nádivka naopak nabývá na objemu.

Husa – jak ji péct kratší dobu

Pečenou husu připravíme za poloviční čas

a maso, hlavně u kosti, bude křehké a stejně měkké jako u kůžičky, když do vykuchané husy před pečením vložíme umytou prázdnou pivní láhev bez etikety hrdlem ven tak, aby horký vzduch z ní mohl volně unikat.

Rybí maso – aby lépe chutnalo

Ryba bude lépe chutnat, když naporcované rybí maso potřeme čerstvým máslem, do něhož jsme přidali jemně nasekaný kopr nebo nastrouhaný křen.

Příchuť zmrazené ryby odstraníme, když ji budeme rozmrazovat v mléce.

Tuk – co dělat, aby při smažení nestříkal

Do rozpáleného tuku vkládáme potraviny vždy řádně osušené například papírovým ubrouskem, abychom zabránili jeho stříkání po okolí.

Olivový olej – co dělat, když se zakalí

Olivový olej skladovaný při nižší teplotě než

20 °C se zakalí.

Zakalení není na závadu a neohrožuje jeho kvalitu, naopak dokazuje přírodní původ tohoto oleje.

Když jej umístíme do teplejšího prostředí, stane se opět krásně čirým.

Ocet – čím ho ochutit

Ochucený ocet si můžeme velmi snadno připravit sami a to i s požadovaným aroma. Stačí, když do suché láhve nalijeme bílý ocet

a přidáme do něj několik snítek omytých

a osušených bylinek, jako například estragon, rozmarýn, kopr, tymián nebo aromatické druhy ovoce.

Měli bychom však použít vždy do jedné náplně jen jeden druh bylinek!

Vše necháme v uzavřené láhvi louhovat asi

3 – 4 týdny a pro snadnější orientaci bychom měli bylinky ponechat v láhvi až do spotřebování celého obsahu sklenice.

Cibule do salátu

Když chceme do salátu přidat cibuli, namočíme ji již nakrájenou asi na jednu hodinu do studené vody. Cibule v salátu nebude tak cítit

a nepřevládne svých pachem nad ostatními přísadami.

Cibule – jak se zbavit jejího pachu na rukách

Pokud jsme pracovali s cibulí a chceme se rychle zbavit cibulového pachu a dokonale vyčistit ruce, zaručeně nám v tom pomůže zubní pasta.

Nemusí jí být mnoho, stačí je trošku vytlačit

z ruby, promnout ruce a omýt

v teplé vodě.

Rýže – ohřívání v páře

Rýži bychom měli ohřívat zásadně jen v páře, jinak ztrácí svoji přirozenou chuť.

Dáme ji na sítko, které položíme nad hrnec

s vroucí vodou, a zakryjeme pokličkou.

Rýže by neměla přijít do kontaktu s vroucí vodou. Je ohřívána vlastně jenom párou.

Rýže – co dělat, aby se nelepila

Aby rýže nebyla lepkavá, přidáme při jejím vaření do vroucí vody lžičku másla.

Rýže se nebude lepit a navíc bude i krásně sypká.

Rýže – co dělat, když se připálí

Na připálenou rýži položíme krajíček chleba, který za několik minut nepříjemnou spálenou chuť i vůni odstraní.

Rýže – co dělat, aby se nerozvařila

Jistě nechceme, aby se nám rýže rozvařila, musíme si pohlídat nejen čas vaření, ale do vařící vody raději ještě přidáme trošku mléka.

Přesolené jídlo

V přesoleném jídle převaříme jeden rozkrájený syrový brambor nebo do něj přidáme jeden rozšlehaný bílek.

Přidaný brambor a vejce můžeme před podáváním z jídla vyndat a upotřebit i jinak.

Zeleninovou polévku, kterou jsme nechtěně trošku více osolili, můžeme ještě napravit přidáním těstovin, například nudlí.

Mléko – aby se nepřipálilo

Pokud máte obavy, že by se vám mléko mohlo připálit, pak ještě předtím, než je nalijete do hrnce, potřete dno nádoby slabou vrstvičkou másla. Je to jednoduché a naprosto bezpečné.

Špenát – proč ho neohřívat

Již uvařený špenát bychom již neměli znovu ohřívat. Ohříváním se v něm tvoří dusičnany, které jsou našemu zdraví škodlivé.

Fazolové lusky – zachovají si zeleň

Zelené fazolové lusky dáváme vždy vařit až když nám bude voda prudce vařit.

Vaříme je vždy ve stále odkrytém hrnci a ihned po uvaření je zchladíme v ledové vodě.

Petrželová nať – jak ji uchovávat

Krásně čerstvou a zelenou petrželovou nať můžeme udržet přirozeně svěží velice dlouho, když ji dáme do zavařovací sklenice s víčkem. Sklenici však napřed vypláchneme studenou vodou. Do polévek ji vkládáme až těsně před jejím podáváním. Ztratila by řadu svých vitamínů. Hotovou polévku bychom neměli dávat na delší dobu do ledničky – s natí rychle zkysne.

Houby – jak je udělat stravitelnější

Pokrmy z hub patří k neoblíbenějším, ale mají jednu vadu – houby jsou velice těžce stravitelné.

Existuje ale trik, kterak jejich stravitelnost zlepšit:

ještě před tepelnou úpravou je osolíme

a zakapeme citrónovou šťávou.

Citrón totiž vydatně zlepšuje stravitelnost hub.

Houby ohřívané nejsou jedovaté

V našich kuchyních se traduje, že podruhé ohřívané houby jsou jedovaté. Není to pravda. Problém by byl pouze v případě, že je po prvním uvaření necháme příliš dlouho stát v teple. Houby proto dáme ihned po vychladnutí do ledničky nebo ještě lépe do mrazáku.

Houby jako koření

Skvělé koření do polévek, omáček i na maso získáme ze sušených hub, které když jsou dobře usušené, snadno najemno nameleme.

S houbovým práškem bude jídlo vždy dostatečně aromatické.

Bramboráky s omezením tuku

Pokud chceme mnohem chutnější bramboráky, přimícháme do těsta při jejich přípravě trochu strouhanky.

Bramboráky při smažení nenasáknou tolik tukem a budou nejen velmi chutné, ale také mnohem zdravější.

Avokádo – co dělat, aby dozrálo

Tvrdé avokádo nebo i mango donesené právě

z obchodu nám dozraje rychleji, když je dáme do papírové nebo plechové krabice spolu

s jablky. Většinou však postačí, když je zabalíme do novinového papíru.

Zralost zjistíme, pokud na něj prstem zatlačíme a dužina našemu tlaku povolí.

Hořčice – co dělat, aby nevyschla

V žádném případě nemusíte mít strach, že vám hořčice během skladování vyschne, musíte však její povrch ve sklenici nebo kelímku posypat troškou soli.

Pokud se tak již stane, tak vyschlá, dokonce

i ztvrdlá hořčice jde celkem snadno a s dobrým výsledkem napravit, když ji rozředíme několika kapkami octa nebo citrónovou či pomerančovou šťávou a trošičkou oleje.

Stačí přísady důkladně promíchat.

Hořčice se krásně zjemní a bude i výborně

chutnat.

Hořčice – jak zvýraznit její chuť bylinkami

Hořčice bude chutnat zvláště velice jemně, pokud do ní přidáme najemno nasekané čerstvé bylinky, například želenou petrželku, pažitku nebo estragon.

Zápach v kuchyni – jak se ho zbavit

Navzdory občasnému větrání se v kuchyni pachy stále drží. Bráníme se různými prostředky, například tak, že na plech rozprostřeme pomerančovou kůru a dáme ji na chvíli do trouby zahřáté na 175° C.

O příjemnou vůni se nám postará i pomeranč, do kterého zapícháme několik koření hřebíčku a takto upravený zavěsíme, nejlépe nad topení.

Aby zelí při vaření nevonělo celým bytem, přidáme k němu při vaření trošku kmínu a anýz nebo také syrový brambor.

Zápach z připáleného jídla je běžná kuchyňská příhoda, která je však dosti častá a obvykle vydrží velice dlouho. Tyto spáleninové pachy nám dokonale překryje troška mleté kávy, kterou rozptýlíme přímo na horkou ploténku sporáku.

Pokud se nemůžeme zbavit zápachu z hrnce po rybí polévce, nasypeme do něj již vylouhované sypané lístky černého čaje.

Zalijeme horkou vodou a necháme hodinku odstát. Pak obsah odstraníme a hrnec umyjeme obvyklým způsobem.

Pachy z pečených ryb z pánve lehce a dokonale odstraníme, když ji celou vytřeme rozkrojeným citronem.

Pokud používáme velice praktické plastové misky a krabice zajisté již víme, že často přejímají pachy uložených potravin – salátů, ryb, omáček apod.

Tyto zápachy lehce odstraníme tím, že misku vydrhneme právě kouskem rozpůleného citronu.

Takto pachy odstraníme i z dřevěného nářadí, hlavně prkének na krájení.

Mravenci ve spíži

Rozloučíme se s nimi naprosto ekologicky a to tak, že jim do cesty nasypeme jedlou sodu nebo drcený kmín.

Rozhodně se jim nebude líbit ani prášek do pečiva, protože se před ním otočí a pomažou jinam.

Ořechy

Vlašské ořechy

Jsou to plody ořešáku královského.

Jsou velice bohaté na zinek, draslík, vitamíny skupiny B a E.

Zralé se konzumují přímo, strouhají se nebo melou do nádivek, cukroví, pečiva a salátů. Výborně se doplňují s masem.

Arašídy

Známe je také pod názvem burské oříšky.

Jsou to semena podzemnice olejné z čeledi bobovitých. Je to luštěnina.

Obsažené látky chrání především před rakovinou plic a střev.

Kuchyňské využití arašídů je univerzální. Rozemleté se přidávají do hrachové polévky, konzumují se především pražené a solené. Obsahují puriny, a proto se nedoporučují lidem nemocným dnou.

Makadamové oříšky

Ořechy to také vlastně nejsou.

Jde o peckovice podobné kaštanům.

Pod tvrdou skořápkou se schovávají olejnatá semena, která se nekonzumují syrová.

Jejich chuť i vůně se plně rozplyne, až při pečení na oleji, výborně chutnají v salátech, jsou však velice drahé.

Pekanové ořechy

Pochází se Severní Ameriky a chutí připomínají vlašské ořechy, tyto jsou však jemnější!

Jsou bohaté na kyselinu linoleovou a linolovou a vitamíny rozpustné v tucích.

Konzumují se jako stolní ořechy, velice často solené, přidávají se do salátů, cukroví

a zmrzliny. Mají z ořechů největší podíl tuků.

Kešu oříšky

Prodávají se loupané, někdy solené.

Oříšky kešu mají vysoký obsah tuku až 45%, vitamínu A 60 mikrog. ve 100 g a vitamíny B. Kešu oříšky lze použít k přípravě různých nádivek a krémů.

Para ořechy

Většinou se prodávají loupané, protože mají velmi tvrdou skořápku.

Pro vysoký obsah tuku velice rychle žluknou.

Obsahují přes 60% tuku, vitamíny B1, B2, B3, hořčík, draslík, fosfor a zinek.

Doporučují se hlavně při nervovém vyčerpání

a duševní slabosti. Mírně projímají. Přidávají se do cukroví, dortů a vyrábí se z nich velice kvalitní olej.